Totalitní Čína okem evropských slepců

Totalitní Čína okem evropských slepců

Česká republika si potřebuje konečně sjednotit své postoje k Číně. V tuto chvíli nikdo neví, zdali nás lidská práva vlastně zajímají, nebo nikoli. Pokud se je ale rozhodneme hájit, tak je třeba to vysvětlit všem zástupcům české politiky a brát to tak, že to děláme jen v zájmu našeho vlastního svědomí. V Číně o to nikdo nestojí.

Nedávno vyšel článek Petra Přibyly, který obhajuje aktivní politiku České republiky vůči Číně (i Rusku) v oblasti lidských práv. Měl jsem možnost krátce vyučovat na přibližně 15 čínských univerzitách v různých městech a provinciích, chvíli zde žít a hovořit se zástupci čínských elit i běžných občanů a zcela otevřeně jsem schopen prohlásit a obhájit si, že o naši aktivní politiku v této oblasti nikdo nestojí.

Názory pana Přibyly obdivuji a jsou mi i do jisté míry blízké. To ale jen v situaci, kdy vládne v určité zemi naprosto nelidské zacházení a její vlastní občané se obracejí se žádostí o pomoc k dalším státům. Doporučoval bych si ale nastudovat důkladně čínskou historii. Nepovažuji se sice za jejího skutečného odborníka a již vůbec ne za odborníka na lidská práva, ale již ze základních znalostí je zřejmé, že Čína není a nikdy nebude budována na stejných principech jako EU. Více než nedostatku lidských práv se každý v Číně obává dalších násilných a okamžitých převratů typu kulturní revoluce, kdy se silově začnou do běžného života implementovat cizí prvky a standardy.

Nechci tvrdit, že mám naprostou důvěru ve vedení této země, ale současně je nutné zdůraznit, že je současná politika pro tuto zemi naprosto optimální. Po neuvěřitelně násilném a tragickém 20. století si totiž může konečně vychutnat několik let poklidného dozrávání a relativního blahobytu. Když hovoříte s lidmi na ulicích, tak jsou velice spokojení. Samozřejmě si zanadávají na politiku nebo na znečištěné ovzduší, ale to udělají i taxikáři v Praze a nikdo hned neočekává, že začnou do Prahy jezdit zahraniční diplomaté s peticemi na zlepšení podmínek k životu.

Názor pana Přibyly respektuji, ale současně bych mu doporučil cestu do velkých čínských měst a na venkov, aby si zjistil, jak současná Čína skutečně vypadá. Nejenom z novin a odborných textů. Má obrovské množství problémů a ještě více jich je vidět na obzoru a agenda lidských práv je jedna z posledních, která je na pořadu dne. Ona i ta svoboda slova totiž není tak omezená, jak se to čtenáři dozvídají z evropských médií. Pozorný čtenář by totiž mohl zjistit, že díky sledovacím softwarům či věznicím mimo území vlastních států může panovat stejná (ne-)svoboda na východ, stejně jako na západ od českých hranic.

Zajímalo by mne, zdali by měl český politik zájem a vůli kritizovat za porušování lidských práv jejich kolébku se sídlem ve Washingtonu?